Příběh Míši

Léto 2016 - 66kg, Body fat 28% (19kg tuku), nevyvážená strava, nulový přehled, odpor k posilovně


Březen 2020 - 59kg, Body fat 18% (10,5kg tuku), vyvážená strava, silový trénink

V čem na fotkách rozdíl neuvidíte, je nastavení mé mysli - jak co se týče stravování, tak i cvičení. To je pro mě osobně asi nejcennější změna, a to daleko víc než menší číslo na váze. 

A přesně tohodle budu chtít docílit i u vás, mých svěřenkyň.

Vezmu to úplně od začátku. V roce 2012, když mi bylo 15 let, jsem odešla z mého rodného maloměsta za basketbalovou kariérou do Hradce Králové. 

Od malička jsem byla drobná

..teda do svých necelých 16 let. Po prvních dvou měsících v Hradci, kdy jsem striktně změnila svůj režim, jsem přibrala 7 kilo (z 55kg na 62kg). 7!! (velké večeře v 9 večer, 4+1 kobliha zdarma v Mňam mňam, objevení McDonaldu apod - v té době mě vůbec nenapadlo, že bych třeba mohla přibrat).

Na holce, co měřila 165 cm těch 7 kilo opravdu schovat nešlo. 

Samozřejmě jsem se nevyhla hloupým komentářům jak od známých, tak i od rodiny. Začala jsem to řešit. Teď mnohé z vás asi pobavím, ale třeba na odpolední svačinu jsem si dělala litry černýho čaje, do kterého jsem pravidelně sypala (fakt, sypala přímo z toho origo balení) cukr, kterého bylo třeba na 4 lžíce (60 gramů), a to s čistým svědomím, že v tekuté formě se to nepočítá. Na svačinu do školy jsem si brávala krabičku s piškoty, Ciniminis a Nesquik - protože se říká, že musli je zdravé, ne? 

A bylo daleko hůř

Od svých 17 let (2014) jsem bydlela sama. Samota v kombinaci s nekontrolovatelnými chutěmi na sladké mě přivedly až na 70kg, (to žádnou fotku nemám, radši) kdy jsem byla schopná si v 23:00 upéct buchtu a celou ji sníst, dalo by se tomu říkat záchvatové přejídání. Při InBody mi na začátku roku 2017 naměřili 30% tuku, tedy nějakých 23kg tuku. V té době moje strava vypadala následovně - extrémně málo jídla během týdne - např. jogurt na snídani a maso se zeleninou na oběd, na týmových večeřích jsem si vždy dala maximálně salát. Většinou jsem to vydržela tak do středy, pak přišlo extrémní přejídání - byla jsem schopná nakoupit si donuty, pizzu, čokoládu, nanuk, brambůrky, cookies, lehnout si s tím do postele a celé to spořádat. A takhle jsem se točila pořád dokola a dokola.

Jak jsem se z toho dostala?

No, vlastně docela překvapivě, přestala jsem to hrotit a myslet na jídlo 24/7 (myslím, že na to mělo vliv i to, že jsem si konečně našla kluka). Přes týden jsem začala jíst víc - zařadila jsem pečivo a přílohy v adekvátním množství, přestala jsem brát čokoládu jako prohřešek, ale jako něco, co si dopřeju, abych byla duševně uspokojená (lepší si dát v dané chvíli kousek čokolády, než jí po hodině sníst celou na posezení). Logicky se pak už žádné přejídačky nekonaly, tělo přestalo být ve stresu, kila začaly nenápadně klesat, postupem času jsem sama začala zjišťovat, jak mé tělo funguje a co potřebuje. V roce 2019 jsem začala samotnou stravu sledovat trochu "pod lupou", poznala jsem krásu silového tréninku a pochopila, že je všechno o rovnováze. Tímhle směrem spokojeně pokračuji doteď :).